Výbor povídek navazuje na více než stoletou tradici českého zájmu o Ščedrina beletristu. Autor v díle vyslovuje přesvědčení, že se stohlavou saní, k níž přirovnává hroznou skutečnost feudálního Ruska, nelze bojovat bez poznání její různotvárnosti, bez odhalení jejích rozporů a trhlin...
Na materiálu literatury od antiky až k socialistickému dnešku ukazuje autor, jak do literatury a umění vůbec vcházejí stále nová témata, protože přicházejí stále noví lidé se stále novými společenskými vztahy.
F. C. Weiskopf byl nejen německým romanopiscem, ale také literárním kritikem, a to především české literatury. Jako pražský rodák se aktivně účastnil dění na české literární scéně (obzvláště ve 20. letech 20. století) a posbíral řadu poznatků, které shrnul do svých statí, recenzí, kritik, reportáží či prostých vzpomínek. Do tohoto výboru zahrnuli jeho autoři významnou část Weisopfova díla.
Z ukrajinského originálu Lebedyna zhraja, vydaného nakladatelstvím Raďanskyj pysmennyk, Kyjev 1972, přeložila Zdenka Koutenská.
Román ve verších, v němž najdeme realistické zobrazení ruského života první třetiny 19. století. Na pozadí satiricky zpodobených typů vesnických statkářů i velkosvětské moskevské a petrohradské smetánky ostřeji vynikají hlavní postavy - Taťána (ideál ruské dívky), Oněgin (chladný skeptik a cynik) a Lenskij (nadšený, mladistvě naivní snílek), oba představující pokrokovou šlechtickou mládež.
S použitím vybraných kapitol z knihy Vitalije Biankiho Lesní noviny uspořádala Alena Vlčková. Kniha vedle mysliveckých příběhů obsahuje také recepty (nejen) pro myslivce.
„Slunce je můj odznak“ je sbírka poezie ruského autora Jevgenije Vinokurova, přeložená do češtiny a vydaná v roce 1975. Obsahuje verše plné hlubokých citů, reflexí a obrazného jazyka — typické pro poetiku 20. století. Kniha osloví milovníky klasické i překladové poezie, kteří ocení hloubku myšlenek i literární hodnotu děl z východní Evropy.
