Kniha rozdělená na čtvero ročních období popisuje lidové zvyky ze žďárských hor a jejich těsné provázání s jednotlivými etapami lidského života, spojeného s drsnou přírodou. V dnešní mnohdy uspěchané době je krásným nostalgickým ohlédnutím za dobou dávno minulou, která si pro své kouzlo prosté lidové moudrosti nezaslouží být zapomenuta.
Jako chasník si ničeho nedopřál nestaral se o zábavu, jen šetřil a pracoval. Trápil rodiče na výměnku, honil je do práce, vytýkal jim, že neuspořili tolik, aby mohli přikoupit zpět kus bývalého majetku. Když se ohlížel po ženě, hledal jmění, proto si vzal děvče sirotka, za jehož peníze uložené v sirotčí kase koupil kus pole v sousedství, a hned od první chvíle byla u něho žena téměř otrokem.
Poutavé vyprávění o obyvatelích samoty - statku ve Žďárských horách, kteří jsou stíhaní starou kletbou žebráka. Rodina a jejich služebnictvo musí překonat řadu překážek, nechybí ale ani láska, smíření a štěstí.
Vybrané povídky vypovídají o mámách, které jsou, ať se to komu líbí nebo nelíbí, duší každé rodiny. To, pokud nejsou ušlápnuté mužem neurvalcem. Slovo máma je nejčastěji prvním slovem, které děti vyslovují a které je spojeno s osobou, pečující o jejich bezpečí i o jejich plné žaludky. Leckdy byly ochotny obětovat se pro rodinu až k sebezničení.
Poutavé vyprávění o obyvatelích samoty - statku ve Žďárských horách, kteří jsou stíhaní starou kletbou žebráka. Rodina a jejich služebnictvo musí překonat řadu překážek, nechybí ale ani láska, smíření a štěstí.
Čtyři rozsáhlejší povídky Vlasty Pittnerové popisují nelehký život žen na vsi, který ostatně není nijak snadný ani dnes. Autorka ukazuje lehkomyslnost u jedněch i touhu po vyšší duchovní úrovni u druhých.
Příběh se odehrává na vesnici, kde se starší chudý muž snaží pomoci svému synovi, a proto pomáhá na statku bohatému sedlákovi. Ten si jej oblíbí a uposlechne jeho rady, která zamíchá s osudy několika lidí...
Kniha vypráví příběh slepé ženy Barbory, jejíž život rozhodně není jednoduchý. Žije na venkově spolu se synem a také svou matkou a sestrou, které však nejsou zrovna milující příbuzné a dávají Barboře co proto. Jedinou útěchou nebohé ženy je tak krom jejího syna hra na harfu...
Příběh hlavní představitelky Ludmilky začíná v idylickém prostředí venkovské školy. Její další životní cesta je protkána utrpením, zklamáním, nadějí, že prožije skutečné štěstí, jak je vykreslila dívčí fantazie. Poznala přepych i lidskou závist, zažila prosté lidské porozumění. Na osudových okamžicích života své hrdinky autorka dovedně přivádí čtenáře k úvahám o smyslu života, o hodnotě štěstí.
Nejen stařenky, ale ani stařečci to nemají jednoduché. Zvlášť, pokud jsou zakřiknutí nebo zlomení těžkým životem a ne zrovna "lišky podšité a všemi mastmi mazané".
Jako chasník si ničeho nedopřál nestaral se o zábavu, jen šetřil a pracoval. Trápil rodiče na výměnku, honil je do práce, vytýkal jim, že neuspořili tolik, aby mohli přikoupit zpět kus bývalého majetku. Když se ohlížel po ženě, hledal jmění, proto si vzal děvče sirotka, za jehož peníze uložené v sirotčí kase koupil kus pole v sousedství, a hned od první chvíle byla u něho žena téměř otrokem.
Román Rézinka se odehrává na počátku minulého století v kupecké rodině žijící na malém městě. Ústředními postavami jsou matka a její dcera, která jako jediná z několika dětí přežije, je ale velmi nemocná. Starostlivá matka jí proto poskytuje veškerou péči a lásku, někdy však až přílišnou, hraničící s rozmazlováním...
Kniha vypráví příběh slepé ženy Barbory, jejíž život rozhodně není jednoduchý. Žije na venkově spolu se synem a také svou matkou a sestrou, které však nejsou zrovna milující příbuzné a dávají Barboře co proto. Jedinou útěchou nebohé ženy je tak krom jejího syna hra na harfu...
Baruška poznala krátce před svatbou, že nemá svého ženicha doopravdy ráda, poznala to, když si uvědomila, že má ráda jiného. Láska se jí dostala do srdéčka tak ošemetně, takřka kouknutím, když se na poslední muziku před adventem dostavil právě na revír dosazený myslivecký mládenec...
Když šla Káča Zubáková do Brna do služby a vrátila se asi po dvou letech se "živou výslužkou", klukem jako bukem v náručí, nikdo se tomu ve vesnici moc nedivil. Lidé o Káče věděli, že je to "větřidlo", ale divili se tomu, že se Káča s tím "klazanem" tak mazlila, jako by to bylo nějaké panské děcko...
Vyšívání výbavy, to bývala kdysi jedna z hlavních prací panen, které se chystaly na svůj život v manželství. Bylo to za těch starých „zlatých“ časů, kdy se dívky vychovávaly jenom pro domácnost, jen za hospodyně a musely si zvykat na veškeré nepohodlí.
Vybrané povídky vypovídají o mámách, které jsou, ať se to komu líbí nebo nelíbí, duší každé rodiny. To, pokud nejsou ušlápnuté mužem neurvalcem. Slovo máma je nejčastěji prvním slovem, které děti vyslovují a které je spojeno s osobou, pečující o jejich bezpečí i o jejich plné žaludky. Leckdy byly ochotny obětovat se pro rodinu až k sebezničení.
Kniha obsahuje tři povídky: Vina a žal, Sestřina vina a Bartoňáci.
Smutné i humorné příběhy skrývají často trpké stáří vesničanek, zvláště, pokud jim neslouží zdraví a nemohou se samy o sebe starat. A pokud nemají hodné děti nebo jak se říká z božího dopuštění musí chodit po vsích žebrotou. Mohou skončit život za nepříznivého drsného vysočinského počasí tragicky a bez lidské pomoci.
Příběhy z měšťanského prostředí, z prostředí panských úředníků, jejich paniček a paniček obchodníků a živnostníků.
Povídky, zahrnuté do tohoto svazku, popisují život na vesnici před více než sto lety. Pozornému čtenáři však rozhodně neunikne, jak současné jsou vztahy mezi mladými lidmi a jejich rodiči. Autorka v těchto povídkách ukazuje významné společenské postavení některých žen, jejich moudrost a vážnost, jíž se těšily ve své rodině i mezi sousedy.
