Příběh dlouho očekávané knihy vzpomínek Salmana Rushdieho se začíná odvíjet 14. února 1989, kdy se britský prozaik indického původu dozvěděl, že byl ájatolláhem Chomejním právě odsouzen k smrti za autorství románu Satanské verše, podle íránského duchovního vůdce namířeného proti „islámu, Prorokovi a Koránu". Počínaje tímto dnem se Rushdieho život proměnil v drama provázené úzkostí a nejistotou, přesuny z jednoho utajovaného místa na druhé, strachem o blízké a nutností nepřetržité policejní ochrany. Když byl vyzván, aby si pro tento účel zvolil krycí jméno, sáhl nakonec po kombinaci křestních jmen dvou svých oblíbených autorů, Conrada a Čechova: Joseph Anton.
V jedinečném vylíčení vlastního osudu přibližuje Rushdie vůbec poprvé, co pro něj a jeho rodinu znamenala dlouhá léta skrývání a jaký dopad měla ustavičná hrozba smrti na jeho život i literární tvorbu. Nevyhýbá se problematickým ani humorným okamžikům svého soužití s policejními specialisty, dokáže otevřeně popsat zvraty ve svém soukromém životě, složitý vztah k vlastnímu otci či rozdílné postoje politiků, novinářů a spisovatelů k jeho případu. Fascinovalo-li Rushdieho literární dílo doposud především autorovým brilantním vypravěčstvím a jiskřivou imaginací, jeho vzpomínky bezpochyby upoutají svou upřímností, dramatičností či samotnou formou, jíž se autor rozhodl literárně uchopit vlastní životní osud. Zpráva o něm je o to významnější, že boj za svobodu slova, se kterým zůstává Rushdieho případ neodmyslitelně spojen, není na řadě míst dnešního světa zdaleka ukončen.
