Příběh lékařky Jerri Nielsenové sledoval v roce 1999 s napětím celý svět. V říjnu toho roku byla zachráněna z Amundsen-Scottovy výzkumné stanice ležící na jižním pólu, jednom z nejdrsnějších míst zeměkoule.
Jako lékařka se sem přihlásila dobrovolně, aby po dobu kruté polární zimy, trvající devět měsíců, pečovala o čtyřicet členů posádky. Během zimního období, kdy je stanice zcela odříznuta od zbytku světa, si zjistila zhoubný nádor prsu. Na základě konzultací přes satelit zahájila chemoterapeutickou léčbu. Po dobu léčby (nekonečné tři měsíce) zároveň vykonávala lékařskou službu. Teprve 16. října 1999 pro ni mohl být vypraven mimořádný let do USA, kde se podrobila úspěšné léčbě.
V této knize Jerri Nielsenová líčí svůj příběh od okamžiku, kdy pojala úmysl jít jako lékařka sloužit na jižní pól. Popisuje své setkání s tvrdým životem uprostřed pustiny, své první radostné měsíce. A potom svůj boj se zhoubným nádorem.
Její kniha je otevřená a upřímná. Z antarktické korespondence, z důvěrných dopisů, jež jsou součástí knihy, občas zavane beznaděj. A přece je to kniha plná síly a lásky k životu.
"Zde, na tomto osamělém stanovišti obklopeném ohromující prázdnotou polární plošiny, ve světě zbaveném hluku a zbytečného pohodlí, jsem našla ten nejlepší domov, jaký jsem kdy měla."
