Dílo předního českého avantgardního fotografa Eugena Wiškovského (1888-1964) není velké rozsahem, ani tematickou šíří, ale originalitou, myšlenkovou hloubkou a formálním mistrovstvím. Ve svých raných dílech z přelomu 20. a 30. let, patřících do stylu nové věcnosti, hledal ve zdánlivě neestetických objektech výtvarně působivé tvary, které oprošťoval výřezem, změnou měřítka nebo invenčním prací se světlem od podružností a nechával tak vyniknout jejich elementárním liniím, často zvýrazněným rytmickým opakováním...
Dílo předního českého avantgardního fotografa Eugena Wiškovského (1888-1964) není velké rozsahem, ani tematickou šíří, ale originalitou, myšlenkovou hloubkou a formálním mistrovstvím. Ve svých raných dílech z přelomu 20. a 30. let, patřících do stylu nové věcnosti, hledal ve zdánlivě neestetických objektech výtvarně působivé tvary, které oprošťoval výřezem, změnou měřítka nebo invenčním prací se světlem od podružností a nechával tak vyniknout jejich elementárním liniím, často zvýrazněným rytmickým opakováním. Mnohdy také zdůrazňoval jejich možné metaforické významy a snažil se zobrazit objekt tak, aby vyvolával představu jiného předmětu. Ve svých dynamických diagonálních kompozicích, využívajících neobvyklých úhlů záběru, patřil k nejradikálnějším představitelům české konstruktivistické fotografie. Velmi osobitá je i jeho krajinářská tvorba, v níž někdy používal tvarové analogy k akcentování vizuálních symbolů. Důležité jsou také Wiškovského texty z oblasti teorie fotografie, v nichž aplikoval mnohé poznatky z tvarové psychologie. Autorem monografie je historik fotografie prof. Vladimír Birgus, vedoucí Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě.
Malý průvodce galerií slavných dvojic. Nejde však o to, podat úplný přehled antických, biblických a středověkých milostných příběhů, ani přehled všech umělců, kteří je nějakým způsobem zachytili. Neboť mnohem důležitější než mít přehled je proniknout k obsahu, pochopit smysl dávného poselství a zároveň porozumět umění, které je přináší.
Das 15. und 16. Jahrhundert werden oft als das goldene Zeitalter der deutschen Malerei bezeichnet und brachten eine stolze Reihe grosser Künstler hervor. Als die drei grössten galten dem Humanisten Melanchthon: Albrecht Dürer, Matthias Grünewald und Lucas Cranach der Ältere. Melanchthons Urteil hat bis heute nichts an Gültigkeit verloren, und Lucas Cranachs Name bewahrte seinen Glanz.
Místo, jež zaujímá Julius Mařák v českém krajinářství 19. století, je významné z hlediska jeho celkového vývoje. Dílo Mařákovo není sice průkopníkem ani myšlenkových ani formálních nových názorů, je však dovršitelem českého krajinářství, jak se vyvíjelo pod zorným úhlem středoevropských uměleckých směrnic.
LUDVIKA SMRČKOVÁ se narodila 23. 2. 1903 v Kročehlavech. V letech 1921—27 studovala na Uměleckoprůmyslové škole v Praze — všeobecná škola profesora Dítěte, V. H. Brunnera, speciální škola F. Kysely. V letech 1927—1948 byla profesorkou na učitelských ústavech v Příboře, Litomyšli, Kladně, na dívčím reálném gymnasiu v Praze I, Dušní ulice...
Kniha v německém jazyce. Obsahuje obrazovou přílohu výtvarných děl Státní galerie v Drážďanech.
Welt der Kunst. András Székely: Mihály Munkácsy. Mit siebzehn farbigen Tafeln und dreissig einfarbigen Abbildungen. Henschelverlag - Berlin 1977. Corvina - Budapest - Arkady - Warszawa. Originaltitel: Munkácsy. Corvina Kiadó Budapest, 1977. Übersetzt von Álmos Csongár.
Ucelený obraz bohatství a logiky prostorové a ornamentální skladby vesnického stavení na Slovácku. Tato práce je založena na komplexním pohledu na celek vesnice v jeho vývoji.
Za svůj předmět si autor zvolil jen betlémy lidové — umělecké betlémy, určené jednoznačně pro chrámy, ponechává stranou. Lidové betlemářství se rozvíjí od 2. poloviny 18. století, kdy v důsledku osvícenských reforem jsou betlémy z chrámů vykazovány a stávají se součástí vánoční výzdoby domácností...
Zur Kunst- und Kulturgeschichte der Berliner Porzellanmanufakturen im 18. und 19. Jahrhundert. Mit Fotos von Walter Danz.
Publikace představuje tvorbu pozdně gotického sochaře Tilmana Riemenschneidera prostřednictvím vybraných fotografií Günthera a Klause Beyerových. Kniha zachycuje detaily soch i výrazové nuance, které odhalují citlivý přístup autora k lidské postavě a duchovní hloubku jeho děl. Výtvarný obsah je doplněn komentářem, jenž umožňuje lépe porozumět Riemenschneiderovu místu v evropském sochařství.
Byl jednou z nejvýraznějších osobností surrealismu. Jeho jméno překročilo hranice uměleckého světa. Byl to génius, paranoik, exhibicionista, šprýmař, obchodník, mystik, ale co především - velký umělec. Kniha Salvador Dali doma ukazuje, jaký vliv měly na tohoto umělce, na jeho život a práci, katalánská kultura a tradice, jeho domov a místa, kde žil...
Paul Gauguin považoval maliarstvo za umenie, ktoré "pôsobí na dušu okľukou cez zmysly, ako hudba a jeho farebné tóny zodpovedajú harmóniám zvukov.“ Išlo mu teda aj o obsah, ktorý sa z impresionistického umenia vytratil. Chcel vytvoriť nový figurálny obraz. Zjednodušil líniu a do obrazu vniesol čisté farby, využívajúc ich rozdielne dištančné hodnoty na budovanie priestoru a objemu.
Tento přehledný a vizuálně bohatý manuál přibližuje, jak funguje město jako komplexní lidský systém a jak se plánují prostory, kde žijeme, pracujeme i trávíme volný čas. Autor čtenáře provádí základními principy urbanismu a veřejného prostoru, ukazuje, jaké výzvy a možnosti městské plánování nabízí a jak může každý z nás lépe chápat a ovlivňovat podobu svého okolí...
Who's Who - Kdo je kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993: Architektura - Urbanismus - Interiérová tvorba - Design scénografie - Výstavnictví - Kostýmní a oděvní tvorba - Zahradní architektura.
Dílo předního českého avantgardního fotografa Eugena Wiškovského (1888-1964) není velké rozsahem, ani tematickou šíří, ale originalitou, myšlenkovou hloubkou a formálním mistrovstvím. Ve svých raných dílech z přelomu 20. a 30. let, patřících do stylu nové věcnosti, hledal ve zdánlivě neestetických objektech výtvarně působivé tvary, které oprošťoval výřezem, změnou měřítka nebo invenčním prací se světlem od podružností a nechával tak vyniknout jejich elementárním liniím, často zvýrazněným rytmickým opakováním...
