Teorie pravděpodobnosti (TUTUBALIN, V. N.)

Nepříliš rozsáhlá Tutubalinova kniha Teorie pravděpodobnosti se skládá ze dvou částí. První část představuje krátký kurs počtu pravděpodobnosti se základy matematické statistiky. Využívání moderního jazyka matematiky, aparátu matematické analýzy a lineární algebry umožňuje při nevelkém rozsahu obsáhnout dosti velký objem látky včetně důkazu centrální limitní věty a teorie metody nejmenších čtverců. Druhá část knihy je věnována odborným a metodickým poznámkám, které podle autorových slov má mít vyučující teorie pravděpodobnosti na paměti, vyučuje-li látce v rozsahu první části knihy. Avšak formální matematický výklad se svým jednoduchým jazykem zabírá jen menší část rozsahu knihy; větší část naopak tvoří neformální výklad psaný bohatým literárním jazykem. Četné příklady zasahují do různých vědních (můžeme říci přírodovědných) oborů. Autor byl veden zřejmou snahou dát čtenáři ne pouhý souhrn vět a vzorců, nýbrž soustavný, logicky navazující výklad a návod k aplikacím. Nejsou přitom opomíjeny ani otázky posuzování rozsahu aplikovatelnosti jednotlivých vykládaných metod.

Předkládaná kniha je svým obsahem, formou zpracování a volbou ilustrujících příkladů velmi vhodnou příručkou pro přírodovědce a techniky (i studenty těchto oborů), zejména pak pro ty, kteří se s počtem pravděpodobnosti teprve seznamují nebo se již dříve seznámili, avšak jen na elementární úrovni. Po této knize určitě sáhnou i vyučující počtu pravděpodobnosti na středních školách, pro něž jistě prvních pět kapitol knihy bude zcela srozumitelných. Ovšem kniha nenahrazuje monografie, jako je např. kniha A. Rényiho: Teorie pravděpodobnosti, Praha, Academia 1972, nebo C. R. Raova: Linear statistical inference and its applications, New York, Wiley 1965.

Z hlediska cílů, které autor napsáním knihy sledoval, je kniha bezesporu zdařilým dílem. Uvážíme-li ještě její rozsah, obsah a metodickou úroveň, bezpochyby nalezne velké množství čtenářů.