- Vyprodáno
Když v roce 1997 italský novinář Marco Belpoliti vybral a uspořádal nejdůležitější novinové i rozhlasové rozhovory Prima Leviho, ukázalo se, že jeho identita je ještě složitější: nejen chemik a spisovatel, ale také svědek a spisovatel, Žid a spisovatel. Kniha Hovory s Primo Levim je také o tom - o mnoha odlišných a někdy téměř protichůdných aspektech jeho mnohoznačné osobnosti.
Primo Levi byl mužem dvou povolání: chemik a spisovatel. Téměř ve všech svých rozhovorech zdůrazňuje, že jeho první a původní povolání ho zachránilo před smrtí, a zároveň mu přineslo i povolání druhé. K tomu je třeba dodat, že byl stejně dobrým spisovatelem jako vypravěčem. Rozhovor byl pro něho způsob, jak prodloužit příběh, jak upřesnit a lépe vysvětlit nuance toho, co napsal. Ačkoli byl tak velký vypravěč, do roku 1961 patrně neposkytl jediné interview, rozhovorů začíná přibývat až v letech 1963-1978, ale teprve po roce 1978 se Levi stává v pravém slova smyslu veřejnou osobou. Mediální rozruch Prima Leviho doslova zaskočil. V osmdesátých letech se stal jedním z nejznámějších a nejčastěji citovaných židovských spisovatelů, ačkoli se celý život pokládal za Itala a italského autora. Když v roce 1997 italský novinář Marco Belpoliti vybral a uspořádal nejdůležitější novinové i rozhlasové rozhovory Prima Leviho, ukázalo se, že jeho identita je ještě složitější: nejen chemik a spisovatel, ale také svědek a spisovatel, Žid a spisovatel. Asimilovaný italský žid se stal Židem až po Osvětimi. Hlásí se k židovství, i když je - jak tvrdí - „ze čtyř pětin Ital a z jedné pětiny Žid". Pro tuto jednu pětinu své osobnosti má však velkou slabost a je stejnou součástí jeho identity, jako k ní patří Levi-spisovatel, Levi-básník a Levi-vypravěč a svědek. Kniha Hovory s Primo Levim je také o tom - o mnoha odlišných a někdy téměř protichůdných aspektech jeho mnohoznačné osobnosti.
Turínský rodák Primo Levi (1919-1987), vystudovaný chemik, byl v prosinci 1943, ve svých čtyřiadvaceti letech, zatčen a jako Žid odeslán do italského tábora v Carpi-Fòssoli, odkud ho za dva měsíce spolu se všemi 650 židovskými zajatci odeslali transportem do Osvětimi. Bezprostředně po válce zaznamenal své osvětimské zkušenosti v knize, která pod názvem Se questo é un uomo (Je-li toto člověk, česky 1995) vyšla v nákladu pouhých 600 výtisků. Teprve druhé vydání této knihy v r. 1958 autora proslavilo a dílo bylo vzápětí přeloženo do mnoha jazyků. Podobný úspěch zaznamenalo i volné pokračování tohoto románu La tregua (Příměří, česky 2000), odměněné Cenou Campiello. V roce 1966 vydal Levi sbírku vědecko-fantastických povídek Storie naturali (Přírodopisy) pod pseudonymem Damiano Malabaila. Další povídkové sbírky vyšly postupně v letech 1971 - Vizio di forma (Formální chyba), 1975 - Il sistema periodico (Prvky života, česky 1981), 1978 - La chiave a stella (Francouzský klíč, kniha byla odměněná Cenou Strega) a 1981 - Lilít et altri racconti (Lilit a jiné příběhy, sbírka povídek z let 1975-1981). V roce 1982 vydává Levi svůj první román-fikci Se non ora, quando? (Kdy, když ne ted?) o putování Židů z východní části SSSR napříč Evropou do Itálie. Tato kniha získala hned dvě prestižní italské literární ceny - Cenu Viareggio a Cenu Campiello. V roce 1984 vychází Leviho básnická sbírka Ad ora incerta (V nejisté hodině, česky 1997), do níž zařadil i své básnické překlady. O rok později vyjde kniha esejů publikovaných v tisku v letech 1964-1984 pod názvem L'altrui mestiere (Cizí povolání), a konečně v roce 1986 stěžejní dílo Prima Leviho I sommersi e i salvati (Potopení a zachránění, česky 1989, 1993). 11. dubna 1987 Primo Levi odešel dobrovolně ze života ve svém rodném turínském domě na třídě krále Umberta.