Kapitoly z českého dějepisu umění I

Český dějepis umění postrádal doposud knihu typu Kultermannovy „Geschichte der Kunstgeschichte“ a Venturiho „Storia della critica ď arte“. Starší studie Václava Richtera, heslo v Encyklopedii českého výtvarného umění ani časopisecké práce Rostislava Šváchy nemohly plně nahradit syntetická zpracování vývoje českého dějepisu umění. Tohoto nesnadného úkolu se ujal kolektiv vědeckých pracovníků ÚTDU ČSAV v Praze pod vedením nedávno zemřelého vynikajícího historika umění J. Krásy, R. Chadraby, R. Šváchy a A. Horové. Po mnoha letech badatelské práce vykrystalizovala dvoudílná publikace nazvaná příznačně Kapitoly z českého dějepisu umění.

Velkým přínosem práce je skutečnost, že nezůstala lokálně omezena na region Čech, neboť je v ní logicky zahrnuta doposud opomíjená oblast moravského dějepisu umění, která je stejně jako materiál, jejž zpracovává, integrální a historicky odůvodnitelnou součástí české historie i historiografie umění.

Jednotlivé kapitoly prvního dílu publikace sledují vývoj českého dějepisu umění od jeho skromných počátků v 16. a 17. století přes romantickou osvícenskou topografii až po „zvědečtění“ oboru působením „vídeňské školy”. Druhý díl zahrnuje problematiku předválečné uměleckohistorické vědy a kritiky až po současné problémy historie a metodologie umění.

V úvodu ke každé kapitole je zhodnocen přínos i nastíněna koncepce vývoje uměleckohistorických bádání příslušné epochy. V jednotlivých medailónech jsou pak představeny významné osobnosti českého a moravského dějepisu umění a kriticky je zhodnocen jejich přínos v kontextu celého vývoje uměnovědy. Nezůstala opominuta ani činnost německých historiků umění působících v Čechách.

Kapitoly z českého dějepisu umění nejsou, jak již ostatně prozrazuje sám název, vypsáním „historie dějin umění" v pravém slova smyslu, ale jejich otevřená koncepce dává podnět k dalším diskusím a ponechává prostor detailnějšímu zpracování, například v odeonské edici vybraných statí českých historiků umění.