Na shledanou tam nahoře (LEMAITRE, Pierre)

Píše se 2. listopad 1918, do konce války zbývá pár dnů. Zchudlý šlechtic, poručík Henri d'Aulnay-Pradelle, který je však mimořádně ambiciózní a kvůli uznání či povýšení ochotný jít i přes mrtvoly, žene svoji jednotku na nesmyslnou zteč kóty 311. Tato událost nerozlučně spojí i dva vojíny, Alberta Maillarda a Édouarda Péricourta.

Od této chvíle sledujeme v románu dvě dějové linie: na jedné straně Alberta s Édouardem, kteří - jako ostatně mnoho dalších demobilizovaných - živoří po válce na hranici existence. Pierre Lamaitre nemilosrdně připomíná, že se francouzský stát nedokázal postarat o důstojný život mnoha přeživších hrdinů. Ani mrtví na tom nebyli lépe. Hned po válce se vláda rozhodla vybudovat rozsáhlé nekropole, kam měly být převezeny veškeré ostatky z provizorních pohřebišť. Lukrativních zakázek se mnohdy chopily firmy, které, lapidárně řečeno, stavěly svůj prospěch nad vlastenecké cítění... Protagonistou druhého příběhu je Henri d'Aulnay-Pradelle, jeden z těch, co si z mrtvých udělali byznys. Přístup k zakázkám mu umožnilo postavení, jež získal sňatkem s dcerou vlivného bankéře - shodou okolností s Édouardovou sestrou. Obě dějové linky se postupně přibližují, kříží a v závěru příběhu se protnou, což způsobí několik tragédií a jeden ne zcela zřetelný happy end. 

Spisovatel si název knihy vypůjčil z dopisu na rozloučenou Jeana Blancharda, zastřeleného pro výstrahu spolu s pěti dalšími vylosovanými druhy 4. prosince 1914 u vesnice Vingré. Popravení byli roku 1921 rehabilitováni. 

Za svůj román obdržel autor roku 2013 nejvýznamnější francouzské literární ocenění - Goncourtovu cenu.