- Vyprodáno
První novela je renesanční příběh, jakýsi humorný český Dekameron, odehrávající se v krčmě na okraji Třeboně z doby posledních Rožmberků. Druhá novela je věnována Jakubu Krčínovi, zakladateli jihočeských rybníků.
Dvě nej lepší prózy předčasně zesnulého jihočeského autora Františka Heřmánka (1901—46), které spojuje nejen námětová orientace na jižní Cechy, kde vládnou poslední Rožmberkové, ale i celkové „rabelaisovské ladění".
Dějištěm první, rámcové renesanční novely, jakéhosi rozverně humorného českého Dekameronu, je krčma na okraji Třeboně z doby posledních Rožmberků, domov životních ztroskotanců a vyděděnců, kteří nesou hadrářsky vesele svůj osud, žaly a stesky zalévají pivem a vínem a hojí smíchem, vtipem a vyprávěním. Záhadnému cizinci s mandragorou vypravují oplátkou za pohoštění rozmarné historky o veselém rožmberském faráři Kozkovi, moudrém šibalovi, který je protějškem úspěšného zakladatele jihočeských rybníků Jakuba Krčina z Jelčan, jemuž pak je věnována druhá Heřmánkova próza. I zde se autor obrací do historie, do oblasti mytologie a pověstí a v úsměvném tónu nám vypráví životní osudy zemanského synka, který se později stal vševládným regentem rožmberského panství. Donedávna zapomínaný autor má dnes již své pevné místo v literatuře, zvláště svými posledními prózami, v nichž „zápolí tíživě baladické příšeří s tónem životní rozvernosti, nenasytné, rabelaisovsky laděné touhy po životě, a v níž plebejsky elementární renesanční gesto vyznívá jako projev lidské touhy vymknout se všemu, co člověka spoutává a svazuje, vymanit se ze stísňujícího, sužujícího sevření — daného již časem, tím přítelem smrti“.