Sociální politika - teorie a mezinárodní zkušenost (TOMEŠ, Igor)

Zkušenosti za posledních deset let v Evropě ukazují, že strategie a metody uplatňované v sociální oblasti ve dvacátém století jsou problematické ve světě globalizačních procesů. Ukazují se jako příliš štědré a ve svých důsledcích neefektivní. Proto všechna politická hnutí usilují o reformy a liší se jen v míře a směru reformy, tedy v tom, co považují za nejlepší cestu ke zvýšení efektivity a snížení nákladů na solidaritu. V procesu globalizace ekonomické, informační a sociální se začínají projevovat důsledky jednotlivých sociálních doktrín. Ukazuje se, že realizace evropské sociální doktríny je nejštědřejší svou univerzalitou a komplexností sociálních dávek a služeb. A tím i nejdražší. Zvyšuje sociální náklady a snižuje konkurenční schopnost evropského podnikání. Sociální reformy jsou však v evropském politickém prostředí obtížné, neboť tak či onak omezují historicky vzniknuvší velmi štědrá sociální práva lidí. Reformy mohou být úspěšné jen tehdy, jsou-li výsledkem celonárodního konsenzu, dosaženého buď výrazným volebním vítězstvím jedné strany, nebo dohodou všech hlavních vládnoucích a opozičních sil. Sociální reformy mají horizont desítek let. Jejich skutečný efekt se projeví až po určité době, například reforma důchodového pojištění až po dvaceti pětadvaceti letech. Stanou-li se sociální reformy předmětem politického boje, je to pro národ neštěstím. Jak evropská zkušenost ukazuje, populisticky koncipované reformy mají zpravidla dlouhodobě nepříznivé dopady.