Svatojiřská bazilika a klášter na Pražském hradě (BORKOVSKÝ, Ivan)

Monumenta archaeologica XVIII

Bazilika sv. Jiří a ženský benediktinský klášter na Pražském hradě patří k vrcholným stavbám románské architektury u nás. Bazilika je němým svědkem nej starších dějinných událostí, slávy i pokoření, slavnostního nastolování i pohřbů přemyslovských knížat, jejichž osudy byly těsně spjaty s osudem českého státu. Vznik a vývoj baziliky se staly středem zájmu jak historiků umění, tak archeologů. Archeologii se zde naskytla jedinečná příležitost odhalit po tisíciletí nedotčený skrytý svět našich předků, zodpovědět mnohé otázky, jež pro mezerovitost písemných pramenů zůstávaly dosud otevřené, ale i potvrdit pravdivost některých svědectví, jež se udržovala jen v ústní tradici (např. o hrobech knížat).

Kniha je prvním a také úplným zhodnocením výsledků dlouholetého archeologického výzkumu těchto sakrálních staveb. Kapitolu o bazilice autor otevírá podrobným rozborem jejích stavebních fází. Opírá se o svědectví buly papeže Jana XII., že baziliku vystavěl kníže Boleslav II., a to v 10. stol. na místě staršího nedostavěného kostela knížete Vratislava, se záměrem zřídit kostel biskupský. Avšak liturgicky slovanské zaměření baziliky bylo příčinou, že funkci kostela biskupského plnila rotunda sv. Víta založená knížetem Václavem. Písemné prameny potvrzují, že při bazilice sv. Jiří byl založen ženský klášter, první na území Cech, takže bazilika se stala kostelem klášterním. Dokladem dalšího jejího významného poslání v knížecím období je fakt, že byla určena za místo posledního odpočinku přemyslovských knížat. Za nej význačnější nálezy lze pokládat odhalení hrobů Boleslava II. a druhotně uložených pohřbů pravděpodobně Boleslava I. a jeho manželky, které jsou dokladem doznívajícího předkřesťanského pohřebního rituálu. Pozornost je věnována i hrobkám, které dal vybudovat v bazilice pro knížete Vratislava a jeho manželku Ludmilu kníže Boleslav II. Z historického hlediska jsou tyto objevy důležité tím více, že soudobé písemné prameny nás zpravují jen kuse o tom, kdo z přemyslovských knížat byl v novém Boleslavově kostele pohřben. V bazilice byly dále objeveny pohřby knížecích dětí a z pozdější doby pohřby abatyší a řádových sester.

Autor dále podrobně nastiňuje význam prvního ženského kláštera na našem území. Ukazuje, že funkci kapitulní kaple kláštera plnila kaple P. Marie, která byla podle autora založena knížetem Boleslavem II. nad hrobem zakladatelky a první abatyše kláštera kněžny Mladý. V této kapli byly také pohřbívány první abatyše i řádové sestry. Výzkum ukázal, že klášterní budova o pěti místnostech byla několikrát přestavěna a posléze se stala obětí sesuvů půdy do Jeleního příkopu. V místech jejího půdorysu byla v pozdějších dobách vybudována křížová gotická chodba. K významným objevům patří i zjištění cesty z 9.—10. stol. v klášterní za hradě; procházela tudy před založením kláštera a spojovala vnitřní hradiště s východním předhradím.

Obrazová příloha dokumentuje bohaté vybavení hrobů a nálezy keramiky, které svědčí o řemeslné dovednosti našich předků.

Objevná práce I. Borkovského obohacuje naše dosavadní vědomosti o raném, legendami opředeném období Pražského hradu a našich nej starších dějin.

Resumé v německém jazyce.