Zatímco v povědomí většiny našich čtenářů převládá Weilovo žurnalistické dílo, převážně z období předválečných let, kdy překlady, články a propagandistickou činností usiloval o sbližování české a sovětské umělecké avantgardy, nachází naše současná literární historie především hodnoty ve Weilově prozaické tvorbě a v jeho umělecké osobnosti spatřuje podíl na hledání a formování moderního románového tvaru. Významné místo v kontextu Weilova díla zaujímají jeho práce s židovsko-okupační tematikou. Řadu těchto románů o degradaci lidských vztahů a životů zahajuje Život s hvězdou. Ve Weilově příběhu žije malý židovský úředník v rozpadávající se vilce na kopci a jako zázrakem uniká transportu, žije život, který jako by mu ve věčném očekávání smrti již nepatřil. Žije „život nevlastní", nadiktovaný, „s příchutí tohoto absurdního snu, který není jen hrozný". V rozhodující vteřině se však člověk opět vzchopí — zvítězí nad sebou i nad smrtí. Fakta vlastních prožitků, kladená před čtenáře prostým vyprávěním bez patosu, to je specifika Weilova románového umění, které střízlivou zkratkou postihuje zápas člověka o prostý, láskyplný, obyčejný život.
