Jan Cimický se narodil 23. února 1948 v Praze. Jeho literární talent se projevil velice záhy - své první pokusy publikoval už ve třinácti letech. V průběhu gymnazijních studií se také stal autorem amatérského divadelního souboru. V roce 1972 dokončil studia medicíny a o pět let později obhájil doktorát na univerzitě v Paříži. kde se stal zahraničním asistentem.
V roce 1983 pak obhájil kandidátskou práci na lékařské fakultě v Praze. Po promoci působil v Psychiatrické léčebně v Bohnicích, v letech 1981-1996 jako primář. V roce 1996 otevřel vlastní Centrum duševní pohody Modrá laguna, kde působí dodnes.
Z lékařské praxe psychiatra čerpají jeho četné prozaické příběhy, nejednou spojené s detektivní zápletkou. Cimický napsal mimo jiné Případy doktora Dvořáka, Klíč k pachateli, Křižovatky, Anonym, Rána z milosti a další. Je předsedou České sekce AIEP (Asociace autorů detektivní a dobrodružné literatury). Příběh Klíč k pachateli vyšel ve francouzském překladu a tři z jeho novel se staly podkladem televizních inscenací.
Posluchači rozhlasu znají Jana Cimického z řady populárně vědeckých pořadů zaměřených zejména na mládež (Mikrofórum, Rádio na polštář), diváci televizní si spojují jeho tvář s poradnou Co mám dělat. když...
Překládá z francouzštiny, především divadelní hry (Annouilh, Thomas, Giudicelli), které byly inscenovány na různých divadelních scénách. Z poezie přeložil především Préverta, Marcenaka a Géraldyho. Vlastní verše mu vyšly ve třech sbírkách poezie (Psychoterapie slov, Stopami dláždění a Lásko šílená).
Jan Cimický vydal také několik psychiatricky zaměřených publikací pro širokou veřejnost (Neznáme my se odněkud?, Našinec v ohrožení, Psychiatr v kapse a Minimum o stresu), poutavě zpracoval i literaturu faktu (Atentáty na de Gaulla) a půvabnou knížku vzpomínání na klukovská léta (Jak se z básníka stává psychiatr a naopak). V knize Nefritový drak jsme pak poznali Jana Cimického jako cestovatele.
Jeho nový román Andělský prášek, který vydává nakladatelství Baronet - sleduje životní osudy dnešních dvacetiletých, kteří teprve hledají své místo v životě. Vzdorují deprimujícímu tlaku masmédií a reklamy, mají potřebu scházet se ve vinárničce, jezdit do přírody a žít naplno. Po maturitě se dráhy dvou přátel, Jirky a Mariána, překvapivě rozcházejí. Jirka, ač na střední škole méně úspěšný student, je přijat na architekturu, zatímco Marián se na psychologii překvapivě nedostal. Je to pro něj nečekaný a tím bolestivější šok, v tom okamžiku jako by se mu zhroutil celý svět, s neúspěchem se velmi obtížně vyrovnává.
Oba dva přátelé své dosavadní drobné prohry zatím nikdy neřešili ani rezignací, ani útěkem do světa drog, světa snazšího a umělého. Až nyní: Jirka si už vyzkoušel dávku kokainu při pobytu v Americe, ale pro Mariána se hned první setkání s drogou stává osudným. Možná že by to za jiných okolností zvládl, ale nezdařilo se mu to v jeho zjitřené situaci, když droga příjemně setřela hranice mezi realitou a snovým světem.
V románu Andělský prášek nahlížíme do světa nabízeného drogou, který překvapuje svou členitostí, a díky zkušenému autorovi, který v tomto díle zúročuje své mnohaleté zkušenosti, začínáme chápat, jak obtížný je návrat do „obyčejného" světa - že návrat paradoxně pro narkomana neznamená vítězství, ale naopak děsivý sen plný úzkosti a obav.
