V „dusivém parnu rovníkového Newarku“ řádí děsivá epidemie, která ohrožuje místní děti zmrzačením, ochrnutím, doživotním postižením i smrtí. To je překvapivý námět Rothova bolestného románu: epidemie dětské obrny zuřící v létě 1944 ve stínu světové války a její následky na pospolitou, na rodinu orientovanou komunitu Newarku a její děti.
Profesor David Kepesh věnoval značnou část 70 let svého života výuce literatury a dobývání půvabných studentek. Otevřeně přiznává, že krásné ženě nedokáže odolat. Když však po šedesátce potká skvostnou 26letou Consuelu, její mládí, její nádherné tělo a samozřejmost, s jakou se mu oddává, i podivná netečnost, s níž přijímá projevy jeho vášně, v něm probouzí žárlivost...
V Lidské skvrně otevíráte strhující příběh univerzitního profesora sraženého jediným drobným přeřeknutím z vrcholu životní dráhy do propasti ponížení a zostuzení. Drama člověka, jenž se v jednasedmdesáti letech vzepře všemu, co mravokárci považují za slušné a spořádané, se na čtenáře valí v mohutném proudu jazykově nesmírně bohatého vyprávění prokládaného komentáři, postřehy a paralelami...
