Román slavného nizozemského spisovatele a biologa připomíná svou podmanivou atmosférou obrazy starých holandských mistrů. Cit pro vnímání přírody, jemné psychologické postřehy a intenzivní dramatické scény zajistily příběhu s autobiografickými rysy přízeň evropských čtenářů. Knihy, která byla též zfilmována, se prodalo již dva a půl milionu výtisků.
Severní Atlantik, 2. červenec 1940. Arandora Star, bývalý luxusní parník pod britskou vlajkou, je během cesty na Newfoundland potopen. Na palubě je přes tisíc internovaných, mezi nimi i vězeň s nejasnou identitou. O zániku lodi se o 50 let později dozví mladá žena, když sleduje stopy spisovatele Gabriela Hirschfeldera, který pocházel z Rakouska a před smrtí se přiznal, že za války zabil muže...
Kniha vypráví o síle čtyř žen v nejtemnějším období Německa. Nejde však jen o nostalgický román. V knize se odráží také celospolečenská nálada popisovaného období a propracovaná psychologie postav povznáší dílo na vysokou literární úroveň.
Autor zachycuje skutečné osudy žen odvlečených po druhé světové válce do sovětského gulagu z různých koutů střední Evropy, přičemž jeho protagonistka Irena Kalaschová pochází z Československa. Umělecká výpověď o stalinských trestaneckých táborech je o to působivější, že zlo je tu pácháno na ženách, zpravidla zcela nevinných a ocitnuvších se na Sibiři často z těch nejabsurdnějších důvodů...
