Gail Douglas o sobě: "Má předcházející kariéra byla dost neobvyklá. Začala jsem pracovat jako učitelka, potom jsem vedla rodinný obchod. Zároveň s tím jsem se několik let věnovala dalším činnostem - počínaje prodejem kosmetiky přes výpomoc při průzkumu lesních porostů, hru na klavír v hudební skupině až po skládání hudebních komedií a dopisování do místních novin. Nikdy jsem však nevěděla, čím chci být, až budu dospělá. Dokonce ani tehdy, když mi tuto otázku položila má dcera. Vdávala jsem se mladá - až příliš mladá, a když se manželství rozpadlo, musela jsem se spoléhat sama na sebe. Moje dcera Lauri mi byla oporou i útěchou v době, kdy jsem ji musela sama vychovávat. Na další manželství jsem příliš nepomýšlela. Pak jsem potkala Toma Douglase. Oba pocházíme z toho samého města - Sault Saint Maria v Ontariu. Setkávali jsme se jen příležitostně a krátce, dokud jsme se v roce 1979 - asi díky zásahu osudu - nedali dohromady. Tom je novinářem a přesvědčil mě, abych začala psát. Vždycky jsem po tom toužila, ale nikdy jsem neměla dost odvahy, abych to zkusila, nebo si alespoň připustila myšlenku, že to opravdu chci. Díky Tomovi se heslo našeho manželství "Vzájemná láska, Čestnost a Ohleduplnost" změnilo na "Zdokonalování, Podpora a Průbojnost". V tom ho podporovali i moji rodiče, kteří mi pevně věřili. I ostatní členové mé rodiny a přátelé mě překvapili svým soustavným upřímným povzbuzováním. Nakonec se to, co se jevilo jako nemožné, stalo skutečností - z nesmělé začátečnice se stala známá autorka. To vše jsou důvody, proč ráda čtu a píšu milostné romány. Mám ráda šťastné konce a mám důvod jim věřit."