Upozornění: Ti, kteří ještě nečetli Dvanáct křesel, by asi neměli číst ani anotaci ke Žlutému teleti. Na druhou stranu se možná zas tak moc nestane, protože jak Dvanáct křesel, tak Zlaté tele je možné číst mnohokrát. Tedy vědět, jak to s Ostapem Benderem v jednom i druhém románu dopadne, a přesto se znovu a znovu bavit při každé jednotlivé větě...
Naše zkolektivizované literární hospodářství zavdává příčinu k otázkám oprávněným, byť jednotvárným: „Jak se vlastně píše ve dvou?" Zpočátku jsme odpovídali zeširoka, zabíhali do podrobností, vyprávěli o hádce, k níž došlo proto, že jsme se nemohli dohodnout, máme-li hrdinu Dvanácti křesel Ostapa Bendera zabít nebo ne. Nezapomínali jsme se zmínit ani o tom, že hrdinův úděl byl rozhodnut losem...
Představte si, že se milujete s někým, do koho jste bláznivě zamilovaní. Jak tak ležíte jeden druhému v náručí, cítíte bezpečí, teplo a život, máte pocit jistoty a sebevědomí. V té chvíli jste na správném místě. Děláte správnou věc. Jste se správným člověkem. Mezi vámi neexistuje žádná vzdálenost, zdá se, jako by jedno jediné srdce tlouklo ve vašich dvou tělech. A to je podstata milování.
