Jaroslava Vondráčková, rozená Šimková (5.1.1894-10.3.1986) byla textilní výtvarnice a spisovatelka. Její otec podnikal v laboratorním sklu, matka byla dcerou doc. MUDr. Jana Špotta, kolegy J. E. Purkyně. Vondráčková studovala na Vyšší dívčí škole v Praze, v klášterním lyceu v Gmundenu a roku 1911 maturovala v Linci. Tkát se učila u lidových tkalců v Podkrkonoší, studovala a sbírala lidový textil na Slovensku, ve 30. letech též v Rusku a na Kavkaze.
V letech 1926-48 měla s Boženou Pošepnou textilní ateliér na Karlově náměstí v Praze, spolupracovala též s Otti Bergerovou z desavského Bauhausu. V letech 1927-29 byla ředitelkou Artělu. Působila ve Svazu československého díla, měla blízko k Umělecké besedě a ve 20. letech k Devětsilu. Ve 30. letech pracovala v Levé frontě, v Syndikátu ženské pracující inteligence a v antifašistických organizacích, orientujících se na pomoc emigrantům z Německa a Rakouska. Po roce 1948 byla návrhářkou v ÚLUVu, pracovala v Textilní tvorbě, Uměleckých řemeslech a Českém fondu výtvarného umění. Do novin a časopisů psala od roku 1917, od konce 50. let se věnovala psaní memoárové literatury.
V pražské samizdatové edici Kvart vyšly její vzpomínky na Jiřího Weila Mrazilo - tálo (1979; tiskem Torst 2014), nakladatelství Torst vydalo v roce 1991 její knihu Kolem Mileny Jesenské. Vzpomínky na Zdenku Braunerovou včlenila do svazku svých pamětí vlastních, jež dosud zůstávají v rukopisu.
(Zdroj textu a foto: desky knihy "Kolem Mileny Jesenské", 2014, Torst, Praha, ISBN 978-80-7215-482-1.)
Druhé opravené a doplněné vydání. Vzpomínky přítelkyně Mileny Jesenské nejen na tuto neobyčejnou ženu a partnerku Franze Kafky, ale také na dobu 20. až 40. let 20. století prožitou v židovském prostředí Prahy.