Václav Černý (1905-1987), literární kritik a historik, překladatel, pedagog, od roku 1931 docent komparatistiky na univerzitě v Ženevě, od roku 1936 docent románských literatur na FF UK v Praze. Po uzavřeni vysokých škol v roce 1939 středoškolský profesor; účastnil se protifašistického odboje. V letech 1945-1951 působil na FF UK, roku 1953 byl zatčen. Od roku 1954 zaměstnán v ČSAV. V roce 1968 se vrací na FF UK, ale roku 1970 je poslán do důchodu. Byl čestným doktorem francouzských univerzit, zahraničním členem Královské akademie španělské. O svém životě vydal svědectví v Pamětech. Dílo Václava Černého je rozsáhlé a mnohostranné. Obsahuje studie komparativní, práce o evropské literatuře středověké, barokní, o dílech a osobnostech umění dvacátého století. Kritik a polemik, který pomáhal vytvářet hodnoty české umělecké tvorby dvacátého století byl představen v dvousvazkovém výboru Tvorba a osobnost (Odeon 1992-1993), řada jeho prací dosud čeká na vydání. (Zdroj textu: úvod knihy "Skutečnost svoboda", Praha, Český spisovatel, 1995.)
Skutečnost svoboda přináší články, studie, úvahy a kritiky z klíčových let 1945-1948. Ve svazku kulturně-politických statí nejen Václava Černého, ale i jeho oponentů je shromážděn dokument o dějinné chvíli, v níž se na dlouhou dobu rozhodovalo o budoucnosti české kultury...