Otočila jsem hlavu tím směrem... (KOPÁČ, Radim)

Pomyslný vějíř autorek, který před nás Radim Kopáč rozkládá, je pestrý a najdeme v něm jména, která od sebe dělí až šedesát let (Pavla Waňkowská-Šuranská je ročník 1982, Dagmar Steinová 1922). Ale o věkový rozdíl v prvé řadě nejde. Proč je kniha postavena právě z této autorské dvanáctky? Pregnantně to vystihují verše z motta Jana Řezáče, zmiňující „zapomenuté zapomínající ženy". Ženy, jež by neměly být vnímány jako outsiderky, ale jako ženy „rozumějící času" - a to času svému i času literatury. Ženy odrážející se do života z můstku literatury a používající život jako bumerang přenášející je k možnostem, které literatura nabízí. Záměr a výběr autora je zřetelný: postihnout literaturu v různosti jejích druhů a žánrů - poezie, próza, publicistika, komiks či literatura pro děti - a stvořit nový, nepředpojatý, nezúžený prostor, jakousi mapu s kótami často opomíjenými. (Z předmluvy Lenky Sedlákové)